Původní profesí jsem novinář, publicista. Řadu let jsem pracovala v dětských časopisech, napsala několik knih a posléze i vedla několik redakcí.
Po celou dobu, už od gymnázia, jsem vytvářela šperky, tehdy hlavně klasický smalt na mědi, který jsem se učila - tak jako mnozí - metodou pokus omyl. Díky znalosti francouzštiny jsem měla možnost studovat z francouzských materiálů a hodně mi to pomáhalo. Fascinovala mě nádherná barevnost smaltu, proměnlivost i nevypočitatelnost. Hra světel a barev v transparentním smaltu je prostě jedinečná.
Prvně jsem vystavovala na Salonech mladých výtvarníků, pak přišlo krásné Babí léto na Bertramce a pozvání do skupiny Volného sdružení přátel a jejich přátel, se kterým od té doby vystavujeme každý rok na dnes už opravdu tradičních předvánočních setkáních.
Už na vysoké škole (novinářská fakulta UK - Dokumentární film a televize) jsem měla samostatné výstavy, posléze i několik výstav v zahraničí (Francie, Spojené Arabské Emiráty...) včetně účasti na větších výstavách společných (Montreal, Hon Kong, Francie - St.Amand les Eaux, Německo - Mnichov...).
Před dvanácti lety jsem objevila modelovací stříbro. Možná to bude znít šíleně, nadneseně a divně, ale je to materiál, o kterém jsem vždycky snila. Můžu s ním totiž úplně všechno, co si vymyslím. Limit je tu jediný, jestli to dovedou moje ruce.
Hmota člověka pustí do prostoru, do křehkých motivů jako pavučinka, do drsných tvarů i něžných drobnůstek. Pro toho, kdo zvládne techniku, je to neskutečný materiál, který osvobozuje z plochy a lze s ním opravdu téměř vše. Další nespornou výhodou je, že ho zvládne i laik. Nepotřebuje složité vybavení dílny, pece, ani velké hořáky. Pokud má dobrý nápad, šperk může vypadat doslova fantasticky.